Letecká společnost Aeropartner představila v říjnu nové uniformy pro své piloty. “Dlouhodobě se hlásíme k historickému odkazu našich exilových letců, zejména těch sloužících v Královském letectvu Velké Británie za druhé světové války. Naše nové uniformy vycházejí z dobového Service Dressu (služebního typu uniformy) RAF. Věřím, že piloti společnosti je budou nosit s patřičnou úctou a důstojným způsobem tím připomínat odvahu československých letců v době, kdy už není mnoho těch, kteří mohou předat očitá svědectví..” říká šéf Aeropartner a.s. Richard Santus, autor námětu a sám aktivní pilot.
26. října 2016: Richard Santus v nové uniformě Aeropartner před letounem Citation Cj3
Předlohou tvůrcům byla původní uniforma generála Františka Peřiny, kterou si do osvobozené vlasti přivezl 13. srpna 1945 ve svém Spitfiru. O pár dní později v ní defiloval na Václavském náměstí, kam jej a jeho spolubojovníky přišly pozdravit desetitisíce lidí. Svou uniformu ve velice zachovalém stavu věnoval po návratu z emigrace základní škole Socháňova v Praze Řepích, která dnes nese jeho jméno. “V naší škole každý kout připomíná pana generála a jeho životní pouť”, uvádí ředitelka Jarmila Pavlišová. “Velice rádi jsme vyslyšeli prosbu pana Santuse a uniformu, která je u nás trvale vystavena v síni slávy, pro tento účel zapůjčili. Jsem přesvědčená, nošení leteckých uniforem ušitých podle tak slavné předlohy přispěje k lepšímu povědomí národa o činnosti našich letců stejně jako pouto našich žáků k osobnosti pana generála budované systematickou výchovnou prací“.
F/Lt Stanislav Fejfar- autentické foto ve služebním typu uniformy (Service Dress) RAF. Zahynul v boji dne 17.5.1942
1943- velitel 311.čsl bombardovací peruti S/Ldr. Vladimír Nedvěd ve stejném typu služebního stejnokroje RAF. Po rehabilitaci v roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel ve věku 95 let v Sunshine Coast v Austrálii.
Generál František Peřina se narodil 8.dubna 1911. Ve osmnácti letech nastoupil k vojenskému letectvu a po absolvování Školy pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště 28. července 1931 narukoval k Leteckému pluku 2 v Olomouci, kde létal jako pilot pozorovacích Aero A-11 u jeho 5. pozorovací letky, než v roce 1932 prodělal výcvik pilota stíhacích letounů. Díky svému vynikajícímu pilotnímu umění byl v roce 1937 vybrán k reprezentaci Československa na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu.
V roce 1938 dosáhl hodnosti rotmistr. Dne 24. června 1939 uzavřel sňatek s Annou Klimešovou, a již následujícího dne se vydal na cestu z Protektorátu aby se připojil ke vznikajícímu odboji. Nejprve se dostal do Polska a 29. července se odtud vydal do Francie s transportem československých vojáků na lodi Chrobry.
Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie, po vypuknutí války byl na základně Francouzského letectva v Chartres přeškolen na Curtissy Hawk 75 a v prosinci 1939 poslán ke stíhacímu útvaru Groupe de Chasse I/5.
František Peřina se během bitvy o Francii již 11. května 1940 stal prvním československým esem války, a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy.
František Peřina během své služby u 312.peruti RAF. Přes uniformu má navlečenou záchrannou pilotní vestu, která byla povinným vybením při bojových letech nad kanálem La Manche.
Ve francouzském letectvu působil pod krycím jménem „Rinope“, vzniklým přesmyčkou jeho příjmení.
Po německém útoku zaznamenal šňůru vítězství, např. 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry Do 17, o den později He 111 a hned 12. května další dva Ju 87 jistě a dva pravděpodobně. Za tyto úspěchy byl i bez příslušného vzdělání povýšen do čs. hodnosti poručík letectva, což byl vůbec první takový případ u československého válečného letectva.[3] Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti.
Bitvy o Británii se nestihl aktivně zúčastnit, neboť ještě v době výcviku jednotky v Duxfordu sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale již musel 15. září 1940 absolvovat operaci akutního zánětu slepého střeva a k bojové činnosti se mohl vrátit až v době kdy již aktivity Luftwaffe nad Británií utichly a své skóre rozšířil až v půlce roku 1942, na jehož konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil. Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený, čímž se zařadil na místo čtvrtého nejúspěšnějšího československého stíhače.
Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil britské bombardéry, kterým poskytoval stíhací doprovod. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak - na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Vzdušný souboj odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.
Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu, a společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa. Po několika letech strávených opět v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.
Do Česka se vrátil až v roce 1993. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání – Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie.
Dne 21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela jen o pár týdnů dříve.
Nové uniformy podle historického vzoru pro Aeropartner vyrobila pražská oděvní firma Respect Fashion. “Zakázka je pro nás velmi atraktivní a zároveň silně zavazující. Snažili jsme se co nejvíce kopírovat vzácnou předlohu a na druhé straně zohlednit potřebu pohodlného každodenního nošení”, říká Martin Pavlík z Respect Fashion a jeho business partner Zdeněk Hartman doplňuje: "Na první pohled se nová série Service Dressů (když tak nazveme tuto nevšední zakázku) liší pouze hodnostním označením na rukávech tedy čtyři prýmky kapitán a tři prýmky druhý pilot. Původní význam prýmků na rukávech byl za války v Královském letectvu jiný: jeden prýmek např. označoval hodnost Pilot Officer (poručík) dva potom hodnost Flight Lieutenant (velitel letky). Uniformy československých letců se navíc lišily nášivkou CZECHOSLOVAKIA na ramenou a často také čsl. pilotním odznakem na pravé kapse. Konkrétně předválečné čsl. pilotní odznaky uchovávají sběratelé jako cenné relikvie, proto jsme pro potřebu zakázky nechali vyrobit novou emisi v kvalitě odpovídající originálu".
Letecká společnost Aeropartner má základnu na ruzyňském letišti v Praze a její piloti budou ve svých nových uniformách tudíž nejčastěji k vidění v Terminálu 3 a jeho okolí. Terminál 3 se nachází vedle původní provozní budovy tzv. starého letiště a je určený pro odbavování soukromých letů. Aeropartner se specializuje na tzv. private charter a leteckou ambulanci a k tomuto účelu provozuje flotilu sedmi proudových letadel typu Cessna Citation.